Od března posílí tým Orientálního ústavu AV ČR Mgr. Michaela Pejčochová, Ph.D., která převezme koordinaci naší tchajwanské pobočky. Při této příležitosti jsme ji požádali, aby nám přiblížila svou dosavadní odbornou dráhu i plány spojené s novým působením.
Můžeš nám na úvod představit svou odbornou cestu?
Vystudovala jsem sinologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde jsem v roce 2011 získala doktorát. Už během studií jsem
se intenzivně věnovala dějinám čínského umění, což se pak přirozeně promítlo
i do mé další profesní dráhy.
Dlouhá léta jsi působila v Národní galerii. Čemu ses tam věnovala?
Pracovala jsem tam jako kurátorka čínských sbírek, zpracovala jsem například sbírku moderní čínské tušové malby. Tu jsem představila veřejnosti na výstavě ve Valdštejnské jízdárně v roce 2008 a také v publikaci Mistři čínské tušové malby 20. století ze sbírek Národní galerie v Praze. Zároveň jsem se věnovala výzkumu dalších sbírkových předmětů – staré čínské malby, porcelánu, buddhistického umění a podobně.
Jaká témata Tě dlouhodobě badatelsky zajímají?
Vedle samotného čínského umění se zabývám dějinami sběratelství asijského umění na Západě. Tomuto tématu jsem věnovala například monografii o sběrateli Vojtěchu Chytilovi. V posledních letech se snažím podrobně zmapovat přerod někdejších soukromých sbírek asijského umění v prvorepublikovém Československu do podoby sbírek institucionálních.
Na toto téma Ti vyšla také kniha, je to tak?
Ano, v roce 2021 jsem vydala knihu Sto let jednoho stromu: Lubor Hájek a institucionální sběratelství asijského umění v Československu. Snažila jsem se v ní zachytit širší kontext vzniku a formování veřejných sbírek asijského umění u nás, který vyústil v založení sbírky asijského umění v Národní galerii. A v tomto výzkumu dál pokračuji – stále je co objevovat.
Věnovala ses také pedagogické činnosti?
Ano, externě jsem vyučovala na Katedře sinologie a Ústavu pro dějiny umění FF UK, kde studenti mohli navštěvovat mé kurzy Dějiny čínského umění nebo seminář Čtení čínských textů o umění. Pedagogická zkušenost pro mě byla velmi cenná a přirozeně se prolínala s mým výzkumem. Zároveň dlouhodobě spolupracuji se zahraničními kolegy, především v Německu, Francii, na Taiwanu a v Čínské lidové republice – mezinárodní dialog je pro náš obor klíčový.
Co plánuješ v rámci svého působení na Pobočce Taiwan?
Mým úkolem bude hlavně prohlubování kontaktů s taiwanskými odborníky a spolupráce na projektech Orientálního ústavu v Tchaj-peji. Těším se na působení v prostředí Academie Sinica, která má jedinečné zdroje a možnosti, k jakým se badatelé o čínské kultuře na Západě dostanou jen těžko.
